Systém vzděláván í v ČR není třeba nijak do detailů připomínat. Poslední rok mateřské školky a následujících devět let na škole základní, jsou roky povinné docházky pro každé dítě. Tak to říká zákon. Co je před a po, je jen a pouze volba dětí a rodičů. Zdálo by se logické, že co se týče předškolního vzdělávání, více logicky o osudu svých dětiček rozhodují rodiče. Co se týče odchodu ze základní školy, měl by se adolescent více podílet na tom, jaký bude jeho osud. Mnohokrát tomu tak není a to dokonce ani po odchodu ze středoškolského vzdělání. Podle všeho to není úplně ideální. To i z toho důvodu, že rodiče mohou být často méně soudnými. Nevidí, jaké koníčky jeho potomek vyhledává, co ho zajímá a také jaký má prospěch ve škole.
Trendem dnešní doby je vysoká škola pro každého!
Začíná to už po zmiňované základní škole. Kluk by chtěl být třeba automechanikem, protože se zajímá a auta a to mu jde, což se úplně o učení říct nedá. Maminka si tohle nechce nechat líbit, jak by to vypadalo, kdyby její dítě nemělo vysokou školu a snad ani maturitu?!
Mnohokrát se potom děti trápí na těžkých středních školách a gymnáziích, pokud se dostanou dál, jdou na vysokou školu, protože to chtějí rodiče a navíc nevědí co se životem.
Je nutno připomenout, že pokud bude mít vysokou školu každý, tak tituly, tak nějak ztrácejí hodnotu. No a dalším problémem je, když všichni budou mít vedoucí funkce, tak koho vlastně budou vést. Trend, který požaduje po každém jedinci, aby měl dlouholeté vzdělání, protože to od něj prostě společnost požaduje, se začíná odrážet všude.
Některé výuční obory to nutí ke zrušení a manuální profese mají problém a na tyto pracovní pozice přijímají alespoň cizince. Dalším mínusem je to, že málo mladých lidí pracuje, protože všichni studují dlouhá léta. Někteří samozřejmě marně. Přitom fyzická práce a zejména obory jako truhlář nebo zedník, se stávají velmi vyhledávanými profesemi a jejich zaměstnanci mají kolikrát vyšší platy než vyšlí vysokoškoláci bez potřebné praxe.
Nesmyslem proto je řídit se tím, co po nás požaduje společnost. Rodiče by tyto pocity se svými dětmi měli sdílet, ale nesmutnět, když dítě nechce jít na studijní obor, ale výuční. Naopak je potřeba podpory a navíc maturita i vysoká škola se dá dodělat vždycky. Jednou budete na svoje dítě pyšní tak jako tak. Nejdůležitější je, aby z něj vyrostl slušný člověk, který se svou prací dokáže uživit!