„Jdeme dnes na drink do nového thajského baru, půjdeš s námi?“
„Ne děkuji, už něco mám“
„A co máš“
„Mám plány být sama se sebou“
„Ty jsi opravdu divná“
„Ano vím, děkuji.“
Je to opravdu tak? Opravdu někdo, kdo se rozhodne strávit čas sám se sebou, a ne ve společnosti lidí, je ten divný? Nemůže to být spíše naopak?
Sociální sítě zejména v této době nám předurčují spoustu věcí. Jedna z nich je, že nám diktují, do jakých společností bychom měli patřit. Které společnosti jsou zrovna cool a které naopak nejsou. Také to, že čím více přátel máte kolem sebe v instastories, tím budete oblíbenější. Nemluvě o sociálním vlivu. Pokud se znáte s celebritou (jakéhokoliv smyslu, nebo směru. I pornohvězda se počítá), máte plusové body. Znáte to již ze školy. Populární ve třídě byl ten, kdo se shlukoval s co nejvíce lidmi. Ne ten, kdo seděl na obědě sám. To byl outsider, pamatujete?
A jak je to dnes? Kde jsou ti podivíni a outsideři a kde jsou ty třídní hvězdy? Já mám totiž jednu takovou teorii. Být ve správné společnosti lidí, kteří vás podporují, respektují a co víc, nechají vás o samotě, když to potřebujete, ale jsou tady pro vás, když to potřebujete. Tahle společnost lidí je opravdu ta, o kterou bychom měli stát. Ne ta jen tak na oko. Ta, ve které trávíte čas jen proto, abyste si udělali pár fotek a cítili se sami v ní a mimo ni. 
To, jak bychom měli nakládat s vlastními myšlenkami a jak trávit čas sami se sebou, by se snad mělo zavést do povinné výuky ve škole. Ještě stále je v naší zemi samota vnímána jako něco smutného a depresivního. Jenže ono to vážně může být úplně naopak. Může to být neskutečně motivující, posilňující a pokud to berete, jako takový způsob meditace, pak je tohle přesně ten přístup, který je třeba poslat dál. Vysvětlit ho těm, kteří se raději svými neduhy propíjejí do ranních hodin v baru s neznámými lidmi jen, aby nebyli sami.